Lidé se od pradávna snaží pochopit svět, ve kterém žijí. Utvářejí si proto systémy vysvětlující smysl lidského bytí i představy o zákonitostech světa. Kladou si četné otázky, na které hledají přesvědčivé odpovědi:
Jak vnímat plynutí času?
Jak si vyložit smysl lidského bytí?
Jaké místo zaujímá člověk ve světě?
Jak se utváří vztah člověka k ostatním tvorům a k přírodě?
Nesmírně důležitou úlohu v každé společnosti sehrává jazyk. Je účinným nástrojem, jak vyjádřit i velmi složité myšlenky a slouží tak nejen ke komunikaci nebo prosté výměně informací. Jazyk má navíc i významnou roli při upevňování identity každého společenství a promítá se tak do žité zkušenosti jeho uživatelů. Jazyk formuje myšlení lidí a ovlivňuje vidění světa. V různých jazycích se na stejné skutečnosti díváme trochu jinak. Změnou úhlu pohledu se nám pak otevírá zcela jiný pohled na základní koncepty, které jsme zvyklí vnímat v zažitých podobách. Nová perspektiva nám však může napomoci rozeznat skryté nedostatky a uvědomit si dříve opomíjené skutečnosti. Pohled na svět optikou domorodých obyvatel Latinské Ameriky pro nás proto může být nejen objevný, ale i nečekaně přínosný a obohacující. Možná pak sami dokážeme lépe čelit výzvám současnosti poznamenané četnými krizemi.
Vnímání času i to, jak přistupujeme k minulosti, přítomnosti a budoucnosti, zásadně ovlivňuje naše jednání. Západní společnost se zaměřuje zejména na budoucí vývoj, proto na minulost obvykle pohlíží jen jako na již překonané období, které necháváme za sebou. Budoucnost je naproti tomu spojena s příslibem změn a nových začátků. Je čistou, novou stránkou, na kterou začínáme psát nové kapitoly. Odkaz předchozích generací má smysl brát v úvahu jen v určitých souvislostech a spíše jen okrajově, jelikož minulost je již uzavřenou kapitolou.
Mnohé domorodé kultury naopak vnímají čas odlišně, mnohdy i cyklicky. Budoucnost přichází za námi a vynořuje se zezadu.
Při rozhodování o dalších krocích je tak minulost naprosto klíčová. Dědictví předků je proto neustále připomínáno a těší se nesmírné úctě. Moudrost minulosti je totiž vodítkem pro rozvoj spokojené přítomnosti a je i zárukou zdárné budoucnosti.
Kosmovize, též kosmologie, je výklad světa domorodých obyvatel, který připouští existenci mnoha sfér reality. Každý objekt nebo subjekt, má svůj duchovní protějšek. Svého ducha má tedy nejen živý tvor, ať už člověk, zvíře, či jiný sebenepatrnější živočich, ale také rostlina nebo kámen. Totéž platí dokonce pro horu, vodopád nebo vítr a déšť.
Neviditelné světy, stejně jako duchovní bytosti a prapodstaty, které je obývají, jsou zásobárnami vědění a mystických sil, jež jsou pro blaho lidí i pro správné fungování společnosti nezbytné a nepostradatelné. Proto je u mnoha původních národů ústředním prvkem duchovního zážitku poznávání běžně neviditelného rozměru reality. Tato zkušenost je zásadní a odehrává se jak na osobní, tak na kolektivní úrovni.
Podle přesvědčení mnoha původních národů Latinské Ameriky lze přístupu do těchto neviditelných světů dosáhnout jednak ve snu, kdy se duše odpoutá od těla a putuje tímto i jinými světy, a také požitím psychotropních nebo halucinogenních látek, jako je ayahuasca, nebo koncentrovaná tabáková šťáva, o nichž se věří, že přimějí duši vystoupit z těla a podniknout cestu za hranice naší reality.
Do posvátných světů dokážou po důkladné průpravě cestovat pouze vyvolení. Od tamních obyvatel tak mohou získat znalosti a schopnosti, které jim umožní svou vazbu s neviditelnými světy prohloubit.
Vyjádření podstaty vztahu člověka k přírodě u domorodých etnik prostupuje do každodenního života. V západní společnosti máme už od Aristotela vše taxonomicky uspořádané a roztříděné do jednotlivých kategorií, které většinou vnímajeme samostatně a odděleně. Naproti tomu u původních národů se vše prolíná. V pojetí domorodých národů je člověk jen malou součástí světa a stojí na stejné úrovni jako jakýkoli jiný tvor - ať už je to jaguár nebo mravenec.
Antropocentrické vnímání
Naše západní společnost staví člověka na vrchol pomyslné pyramidy, vše ostatní pak zaujímá podřízené pozice podle kritéria užitku pro člověka.
kosmocentrické vnímání
Pro původní národy je člověk stejně důležitý jako vše, co ho obklopuje.
Jazyk v životě domorodých obyvatel sehrává klíčovou roli, jelikož pomáhá uchovávat poznání i moudrost nashromážděné po mnoha pokolení. Mnoho jazyků původních národů nemá své písmo, a tak jsou veškeré poznatky předávány pouze ústní formou. Zánikem každého jazyka se jako lidstvo ochuzujeme o unikátní pohled na svět. S posledním mluvčím odchází i po tisíciletí nashromážděné vědění - je to, jako by najednou zmizela po generace budovaná síť knihoven.
Jedná se jen o jeden z mnoha důvodů, proč je třeba usilovat o záchranu ohrožených domorodních jazyků, kterým hrozí zánik. Právě tuto skutečnost měla EPSULA na paměti při stanovení svých cílů.
Learning resources
Čtěte dále
New Ways of Tourism
Within the academic study of tourism, this module redefines perspectives through indigenous eyes. It critically examines community-led initiatives, sustainable practices and cultural exchanges and provides an academic perspective on new dimensions of travel that promote indigenous heritage in search for mutual understanding.
Čtěte dále
Local, Regional and Global Geographical Contexts
This module provides opportunities not only for exploring the geographical context regarding the environment, the climate and other important conditions, moreover it includes the interdisciplinary approach that allow „mapping“ local and regional History and stories that shape the life of indigenous communities. Through comparisons and analysis, the purpose is to explore the dynamic interplay between local landscapes and global influences, in order to understand how geography shapes identities, livelihoods and perspectives.
Čtěte dále
Holistic Perspectives on Nature and the Environment
This module is designed in order to explore ancestral wisdom of the indigenous communities and their perspective of Nature not as a resource meant to serve human needs, but rather as a harmonious living entity. It engages with holistic perspectives that weave interconnectedness, sustainability and spirituality into the traditional social structure.